StandaAnkap on Nostr: Daniel Steigerwald: Už víte, čím chcete strávit zbytek života? Já mám cíle ...
Daniel Steigerwald:
Už víte, čím chcete strávit zbytek života?
Já mám cíle dva. Mít všechny aplikace které používám local-first, a zrušit stát v Česku.
Zrušením státu se zatím aktivně nezabývám, jenom tu tlachám, abych si dělal pořádek v myšlenkách, a udržel zápal.
Proč vlastně zrušit stát? Protože je to stejně dementní a zlá instituce, jako bylo nevolnictví či otroctví.
Respektive, stát je pouze novější verzí nevolnictví, stejně jako nevolnictví by se dalo považovat za novější formu otroctví.
Jako jo, vývoj tam je, a stát je rozhodně lepší než klasické otroctví/nevolnictví, ale od feudalismu se zas tak moc neliší. Stát uděluje vybranným lidem léna, na kterých si nerušeně monopolně (kruto)vládnou.
Stát je zároveň smrt myšlení. Vemte si třeba ústavního soudce Jana Svatoně jmenovaného Zemanem. Ten člověk celý život žije z daní. Učil státovědu (vědu o moderním otroctví). Za celý rok vydal jeden jediný nález. Prostě nepracuje. Sere na to, ví, že je prakticky neodvolatelný a ostatní soudci se v tom vrtat nebudou, protože by se od těch hoven sami umazali. Budou mu přihrávat ty nejjednodušší kauzy, a modlit se, ať udělá aspoň to. A to je prosím nejvyšší soudce z nejvyšších.
A teď pozor, co když ten dotyčný soudce není lemra líná, a na tom jednom případě pracuje den co den od rána do večera už rok?
Problém státu je, že ve státě toto nelze rozhodnout, protože daně eliminují lidské preference a myšlenky, jako když zahrádku zaliješ kouřícím asfalem. Konečná, nula nic. Můžeme jen mudrovat. Hlídače nehlídá nic. Hlídač se (ne)hlídá sám.
Mimo stát (v anarchii) se problém líného soudce okamžitě (ne)zázračně vyřeší sám.
Když mu to někdo platí, je to jeho problém, ne můj. Tečka. No a kdo platí dobrovolně, ten nemusí taky platit vůbec: “Zbal se a vypadni, dávám ti třicet minut, jasný?”
Nepřekonatelný problém je najednou naprosto žádný problém. Jak to? Protože skutečný problém nebyl líný soudce, ale stát, který mu celý život přiděloval finanční otroky, kteří Jana Svatoně museli živit, jinak by je stát unesl, a mučil se senzorickou deprivací (to se stane, když nezaplatíte daně).
Rozklíčovat stát není složité. Složité je naučit se mluvit s lidmi, kteří ve stát věří, a složité je rozpustit stát civilizovaně tak, aby nebyl nahrazen státem ještě horším.
To je můj cíl na zbytek života.
Už víte, čím chcete strávit zbytek života?
Já mám cíle dva. Mít všechny aplikace které používám local-first, a zrušit stát v Česku.
Zrušením státu se zatím aktivně nezabývám, jenom tu tlachám, abych si dělal pořádek v myšlenkách, a udržel zápal.
Proč vlastně zrušit stát? Protože je to stejně dementní a zlá instituce, jako bylo nevolnictví či otroctví.
Respektive, stát je pouze novější verzí nevolnictví, stejně jako nevolnictví by se dalo považovat za novější formu otroctví.
Jako jo, vývoj tam je, a stát je rozhodně lepší než klasické otroctví/nevolnictví, ale od feudalismu se zas tak moc neliší. Stát uděluje vybranným lidem léna, na kterých si nerušeně monopolně (kruto)vládnou.
Stát je zároveň smrt myšlení. Vemte si třeba ústavního soudce Jana Svatoně jmenovaného Zemanem. Ten člověk celý život žije z daní. Učil státovědu (vědu o moderním otroctví). Za celý rok vydal jeden jediný nález. Prostě nepracuje. Sere na to, ví, že je prakticky neodvolatelný a ostatní soudci se v tom vrtat nebudou, protože by se od těch hoven sami umazali. Budou mu přihrávat ty nejjednodušší kauzy, a modlit se, ať udělá aspoň to. A to je prosím nejvyšší soudce z nejvyšších.
A teď pozor, co když ten dotyčný soudce není lemra líná, a na tom jednom případě pracuje den co den od rána do večera už rok?
Problém státu je, že ve státě toto nelze rozhodnout, protože daně eliminují lidské preference a myšlenky, jako když zahrádku zaliješ kouřícím asfalem. Konečná, nula nic. Můžeme jen mudrovat. Hlídače nehlídá nic. Hlídač se (ne)hlídá sám.
Mimo stát (v anarchii) se problém líného soudce okamžitě (ne)zázračně vyřeší sám.
Když mu to někdo platí, je to jeho problém, ne můj. Tečka. No a kdo platí dobrovolně, ten nemusí taky platit vůbec: “Zbal se a vypadni, dávám ti třicet minut, jasný?”
Nepřekonatelný problém je najednou naprosto žádný problém. Jak to? Protože skutečný problém nebyl líný soudce, ale stát, který mu celý život přiděloval finanční otroky, kteří Jana Svatoně museli živit, jinak by je stát unesl, a mučil se senzorickou deprivací (to se stane, když nezaplatíte daně).
Rozklíčovat stát není složité. Složité je naučit se mluvit s lidmi, kteří ve stát věří, a složité je rozpustit stát civilizovaně tak, aby nebyl nahrazen státem ještě horším.
To je můj cíl na zbytek života.