🆁🅴🆃🆁🅾🆂🆈🅽🆃🅷 on Nostr: V 80. letech v galaxii far far away byl stát, vše ve státě a nic mimo stát. ...
V 80. letech v galaxii far far away
byl stát, vše ve státě a nic mimo stát. Stát tvrdil, že pouze on je schopen naplánovat a realizovat rovnou plochu – dálnici. Stát nabral lidi do velkého státního podniku a doufal, že když je zasype dostatek budovatelské poezie, vypadne z toho dálnice. Motorismus byl znakem technologického pokroku, což bylo součástí propagandy o světlých zítřcích.
V roce 89 však dozrál čas a stát provedl rozsáhlý rebrand. Někdo by řekl, že až přehnaný (já ne), ale základní kameny zůstaly nedotčeny. Stát dále tvrdil, že pouze on je schopen naplánovat a realizovat rovnou plochu. Pouze lidé dali přednost omylem vzniklému kapitalismu a odchází z velkých státních podniků, které víceméně zanikají. Motorismus byl znakem technologického pokroku, což bylo součástí představy o světlých zítřcích i bez propagandy.
Následovaly 90ky a prudký růst životní úrovně. Auta byla lepší, rychlejší, rostla poptávka po infrastruktuře pro auta. A vlastně po všem. A stát opět začal slibovat a sílil a málokdo slibům nevěřil. Ekonomika rostla, stát vracel co nakradl, deregulovala se celá odvětví… akcie demokracie byly ATH. Stát byl stále údajně jediný schopen naplánovat a zadat realizaci rovné plochy.
A tak začalo nové tisiciletí. Demokratické. Hezky po americku, bipolární politický systém. ODS a ČSSD. Predikovatelný a stabilní systém dvou těles. Fakticky jedna politická strana periodicky se střídající, v televizi se hádající, v hospodě si připíjející. Ministerstva a úřady stabilní, teď taháme pilku my, ale tu máte taky, vy nám taky dáte. Stavělo se nejvíce v historii. První dekáda zaznamenala přírůstek 378 km dálnic proti předchozím 201, 218 až 343 km v 70. letech. V následující dekádě toto číslo padlo na třetinu.
Nyní je třeba popsat, jak fungují státní zakázky, resp. jak fungovaly. Legislativa byla uvolněná. Politické zemětřesení s majoritním tématem korupce ještě nedroplo. Probíhaly veřejné soutěže, ale zcela na oko. Která klika bude co realizovat bylo dávno dohodnuto a respektováno. Samozřejmě, že výherci soutěží nic nerealizovali a vše přeprodali dále, takže je třeba si uvědomit rozdíl mezi výrazy „kdo to staví“ a „kdo to fakticky nakonec postaví“. Žádné velké zásahy se neděly, koláč by rozkrájen a všichni se najedli. Mezi hráči byla dvě dekády trvající důvěra.
Organizace, která byla od roku 1997 pověřena výstavbou dálnic bylo ŘSD, které vzniklo sloučením nespočtu místních organizací, a tak centrální politici po 8 letech opět převzali kompletní kontrolu nad výstavbou dálnic v ČR. Provize politikům byly stabilní a astronomické, ale nesporným faktem je, že dálnice stály a možná se i dá říci, že realizace dálnic byla pro hráče i zdrojem pýchy, ale to jen hádám.
Zcela klíčovou postavou byl generální ředitel ŘSD jmenovaný ministrem dopravy. Vnitřní fungování ŘSD pak bylo mimo dohled ministra, zejména protože to imho vlastně nikoho nezajímalo. Takže ŘSD fungovalo poměrně autonomně.
Pod generálním ředitelem byla skupina manažerů/ředitelů, jejichž úkolem byly pouze 2 věci. Zajistit bezpréblémovou realizaci staveb (aby média neřešila) a odvod provizí nahoru. Politická příslušnost manažerů byla nutnost.
Jedním z ředitelů se stává pod GŘ Alfrédem Bruclíkem jistý Michal Hala. Přetažen z MD, kam nastoupil ještě během studií. Dostudovaný z brněnské JAMU a k tomu myslím Plzeňská práva, jak bylo tehdy zvykem. Silně aktivní člen ČSSD, loajální a velmi ambiciózní. Pověřen reorganizací ŘSD v rámci čehož vytváří pozici výkonného ředitele, kam se dosazuje.
Svědomitý. Zadané úkoly plní. Objevuje se na stavbách i při jejich přípravě. Vystupuje sebejistě a řeší osobně problémy, což by u tak vysoké pozice nikdo nečekal. Zaměstnancům ŘSD nemá problém sdělit, že poletí, jestliže problémy při výstavbě vyřešeny okamžitě nebudou. Zprostředkovává jednání, koordinuje, řeší. Provize nahoru tečou a on je za to jakožto kolečko systému štědře odměňován. Budoucnost je krásná, schylující mraky nikdo nepředpokládá. Michal Hala je ve svých 29 letech na vrcholu. Blížící se 30. narozeniny se rozhoduje slavit ve velkém pronajímá si celý areál pražské Občanské plovárny za částky řádově převyšující jeho příjem. Novináři si však všímají. Veřejnost nasraná. Hala je hozen přes palubu, jeho pozice zrušena, koncem roku 2009 odchází z ŘSD. I jeho bratr Jakub, zajišťující dodávky IT na ŘSD mizí z dohledu.
První dekáda končí a přichází zlom. Model bipolární demokratické síly není v ČR udržitelný. Češi jsou mnohem rozhádanější lidé. Problém čtyř těles. Volbami v roce 2010 končí hegemonie jedné modrooranžové strany. Objevují se noví hráči TOP09 a katastrofa v podobě fízlovského projektu jménem Věci Veřejné. Nosné téma voleb: jednoznačně boj proti korupci akcentované volebním lídrem VV – televizní hvězdou protikorupčních pořadů Radkem Johnem. Premiérem se sice stává za ODS Petr Nečas, ale je nucen přibrat nováčky TOP09 a VV. Ministra dopravy získává Vít Bárta, faktický šéf VV.
Zde by bylo vhodné popsat Víta Bártu a prostředí které ho akcelerovalo k moci, ale postačí akronym ACAB.
Vítu Bártovi se plní sen, dostává se ke kormidlu státního rezortu veřejných zakázek o objemu desítek miliard korun. Jeho plán je jasný. Toky provizí dinosaurům přehradit a ovládnout. Nic a nikdo mu nebude stát v cestě.
Největší problém VB byl fakt, že stavba dálnice je výrazně delší proces než pouhé 4 mu přidělené roky a jejich příprava je ještě mnohem delší. Z již vysoutěžených staveb již provize odtekly a smlouvy jsou uzavřeny. Je třeba veškerou probíhající výstavbu zastavit, provést urychlenou přípravu nových investičních akcí a vysoutěžit pod svým dohledem.
Do zmíněného se okamžitě pouští. Je třeba narušit personální obsazení ŘSD svými lidmi. Ale naráží na zmíněnou částečnou autonomii organizace. Takže místo vyhazování klíčových lidí zakládá nové „kontrolní“ oddělení. Do čela je jmenována Miloslava „Černá mamba“ Pošvářová. Cíl: rozkurvi co můžeš.
A Pošvářová je v kurvení dobrá. Velmi dobrá. Chyby nalézá naprosto všude, jejich nápravy nenavrhuje. Zcela běžné procesy běžně používané ve světě jsou najednou označeny jako korupce. Stavby jsou ve velkém „konzervovány“. Pošvářová je písek v soukolí stroje na výstavbu dálnic.
Do toho VB veřejně „šetří“. Vypovídá ve velkém smlouvy. Jako příklady, který byly úspěšně medializovány bylo žraní čočky na slavnostním otevírání pražského okruhu (pár dní po jeho jmenování) nebo vypínání osvětlení na dálničních přivaděčích, aby se ušetřilo (přestože ŘSD platilo pokuty za neodebrání nasmlouvaného výkonu).
Vznikají narychlo nové investiční záměry. Hlavní kůň: Modernizace D1. Na mapě plánovaných investičních akcích z roku 2009 jí nenajdete. Rozebíhá se nový stroj. Připravte dálnici k soutěži. Jakkoli. V jakékoli kvalitě. Pro kohokoliv. Hned. Třeba Číňanům (jak později veřejně navrhoval v médiích).
Zároveň pokračuje v procesu personálního ovládnutí ŘSD. Padají výpovědi. Padají trestní oznámení na ty, co se brání. Což nás přivádí opět k Michalu Halovi.
Na policii a posléze v médiích jsou otevírány kauzy typu pronájmů pozemků okolo dálnic či nového sídla generálního ředitelství ŘSD. Probíhají domovní prohlídky, zabavování PC, datových nosičů, klasika.
Upozornění: zde popřeju veřejně dostupným zdrojům šťastnou cestu. Alespoň těm nesmazaným.
Michal Hala byl svědomitý a pracovitý. Nebezpečně svědomitý. Michal Hala si část provizních toků nahoru fyzicky zaznamenával v papírové formě. A toto bylo nalezeno. A pro nového ministra dopravy s extrémně silnou vazbou na policejní kruhy, který tyto kauzy inicioval, se jednalo o dar z nebes. Všechna ta korupce, jen jeho politických protivníků. Okamžitě bylo předáno médiím a na veřejnosti se objevil pojem Halův seznam, který měsíce dominoval českým titulkům.
Namátkově:
Tvrdík chladnokrevně: Zveřejněte Halův tajný seznam. Já na něm nebudu
Halův seznam aneb vrtěti psem po česku – Michal Hašek
Dnes se tvrdí, že Halův seznam nikdy neexistoval, nicméně informace o Halově seznamu byly postupně zveřejňovány tiskovým mluvčím PČR, probíhalo jeho oficiální vyšetřování a novináři aktivně potvrzovali jeho existenci.
Zatímco média médiovala, Hala se ocitl ve vazbě. Ochranné vazbě. Peklo, které se rozpoutalo v ČSSD bylo hmatatelné, politická strana panikařila a nevěděla, jak se s takovým útokem vyrovnat a co bylo horší, Halovo uvěznění zpřetrhalo stále probíhající provizní toky, které přes něj šly. Přestože byl již přes 2 roky mimo ŘSD, byznys dělají lidé, ne firmy.
Hala se ocitl v ohrožení života, což policie dobře věděla. Vazba nebyla trvalé řešení a tak bylo rozhodnuto o odklizení Haly a bylo mu podstrčeno policií dětské porno na disketě. Vtipné bylo, že Hala nevlastnil disketovou jednotku. Ale to byl asi záměr.
Je dost pravděpodobné, že toto zachránilo Halovi život. Během svého pobytu ve vězení byl zastoupen již zmíněným bratrem, který se pokusil napravit přerušené toky. Vzhledem k pokračování mediální části příběhu se lze domnívat, že se mu to povedlo. Protože potřeba držet Halu zavřeného nakonec pominula.
Souběžně avšak nezávisle s tímto nastal pád Víta Bárty a jeho plánu na ovládnutí dopravních staveb. V krátkosti řečeno, hráči ze strany stavebních firem se rozhodli nespolupracovat a podržet původní systém. Fakticky se to odehrálo na společné schůzce ministra a šéfy jednotlivých firem, kde si Bárta řekl otevřeně a přede všemi o provizi za nové zakázky a šéf jedné gigakorporace se zvedl, prohlásil, že neví, o čem mluví a odešel. Timto fakáčem Bárta přišel o šanci během 4 let na realizaci svého plánu. Firmy by 4 roky přežily, on ne. Následně opustil pozici MD a posílal tam za sebe své šašky, ale ani ti nedosáhli lepších výsledků. Pokoušel se vymýšlet mediální hity, že nám dálnice postaví číňani, ale to bylo v době, kdy VV se vnitřně rozpadly, stranou cloumaly denně kauzy a byly k smíchu.
Postupně v návaznosti na toto skončily i aktivity Víta Bárty směrem k ŘSD, které skončilo rozvrácené, personálně prázdné a plné vnitřních předpisů kurvících výstavbu a se stále aktivní Černou mambou, která si začala budovat své království, ze kterého zkoušela fakovat i budoucí ministry dopravy, než byla smetena. Tato situaci nikdy nebyla napravena a i v roce 2024 jsou směrnice a vzory smluv ŘSD stále plné speciálně vytvořených kurvítek, protože do smluv lze přidávat, ale nikdy z nich nelze nic vyjmout.
Zbylo jen ukončit mediální část příběhu s Halovým seznamem. Tohoto bylo docíleno tak, že veřejně bylo oznámeno, že Halův seznam byl přesunut na policejní ředitelství do trezoru a budou na něm pracovat protikorupční specialisté. A to byla poslední zpráva.
A zde dne na den titulky zmizely. Prostě jeden den byly a od druhé dne už ne. Jak toho tehdy bylo přes celé spektrum mediálního prostoru dosaženo netuším a možná ani tušit nechci.
Michal Hala byl propuštěn, zástupné dětské porno bylo vysvětleno jako disketa, kterou si přinesl z kanceláře s nejasným původem.
Po letech se uzavírá i část příběhu s odškodněním za de iure nezákonné věznění ve výši 11 milionů korun. Oproti částkám, které řešil před půldruhou dekádou je to směšné nic. Ale je to zároveň vzkaz, kup si třeba baráček, a drž v něm hubu.
Samotná výstavba dálnic se již nevzpamatovala a díky současné legislativě z EU asi nevzpamatuje, i kdyby stát chtěl. Ale on stejně nechce. A tak zůstává jen jediné, přesvědčení majority, že jen stát je schopen postavit rovnou plochu.
Na závěr uvádím, že jsem nikdy nebyl státní zaměstnanec a nikdy jsem nepracoval pro ŘSD. Vše výše uvedené je samozřejmě navíc fikce a jen hlupák věří čemukoliv z internetu.
byl stát, vše ve státě a nic mimo stát. Stát tvrdil, že pouze on je schopen naplánovat a realizovat rovnou plochu – dálnici. Stát nabral lidi do velkého státního podniku a doufal, že když je zasype dostatek budovatelské poezie, vypadne z toho dálnice. Motorismus byl znakem technologického pokroku, což bylo součástí propagandy o světlých zítřcích.
V roce 89 však dozrál čas a stát provedl rozsáhlý rebrand. Někdo by řekl, že až přehnaný (já ne), ale základní kameny zůstaly nedotčeny. Stát dále tvrdil, že pouze on je schopen naplánovat a realizovat rovnou plochu. Pouze lidé dali přednost omylem vzniklému kapitalismu a odchází z velkých státních podniků, které víceméně zanikají. Motorismus byl znakem technologického pokroku, což bylo součástí představy o světlých zítřcích i bez propagandy.
Následovaly 90ky a prudký růst životní úrovně. Auta byla lepší, rychlejší, rostla poptávka po infrastruktuře pro auta. A vlastně po všem. A stát opět začal slibovat a sílil a málokdo slibům nevěřil. Ekonomika rostla, stát vracel co nakradl, deregulovala se celá odvětví… akcie demokracie byly ATH. Stát byl stále údajně jediný schopen naplánovat a zadat realizaci rovné plochy.
A tak začalo nové tisiciletí. Demokratické. Hezky po americku, bipolární politický systém. ODS a ČSSD. Predikovatelný a stabilní systém dvou těles. Fakticky jedna politická strana periodicky se střídající, v televizi se hádající, v hospodě si připíjející. Ministerstva a úřady stabilní, teď taháme pilku my, ale tu máte taky, vy nám taky dáte. Stavělo se nejvíce v historii. První dekáda zaznamenala přírůstek 378 km dálnic proti předchozím 201, 218 až 343 km v 70. letech. V následující dekádě toto číslo padlo na třetinu.
Nyní je třeba popsat, jak fungují státní zakázky, resp. jak fungovaly. Legislativa byla uvolněná. Politické zemětřesení s majoritním tématem korupce ještě nedroplo. Probíhaly veřejné soutěže, ale zcela na oko. Která klika bude co realizovat bylo dávno dohodnuto a respektováno. Samozřejmě, že výherci soutěží nic nerealizovali a vše přeprodali dále, takže je třeba si uvědomit rozdíl mezi výrazy „kdo to staví“ a „kdo to fakticky nakonec postaví“. Žádné velké zásahy se neděly, koláč by rozkrájen a všichni se najedli. Mezi hráči byla dvě dekády trvající důvěra.
Organizace, která byla od roku 1997 pověřena výstavbou dálnic bylo ŘSD, které vzniklo sloučením nespočtu místních organizací, a tak centrální politici po 8 letech opět převzali kompletní kontrolu nad výstavbou dálnic v ČR. Provize politikům byly stabilní a astronomické, ale nesporným faktem je, že dálnice stály a možná se i dá říci, že realizace dálnic byla pro hráče i zdrojem pýchy, ale to jen hádám.
Zcela klíčovou postavou byl generální ředitel ŘSD jmenovaný ministrem dopravy. Vnitřní fungování ŘSD pak bylo mimo dohled ministra, zejména protože to imho vlastně nikoho nezajímalo. Takže ŘSD fungovalo poměrně autonomně.
Pod generálním ředitelem byla skupina manažerů/ředitelů, jejichž úkolem byly pouze 2 věci. Zajistit bezpréblémovou realizaci staveb (aby média neřešila) a odvod provizí nahoru. Politická příslušnost manažerů byla nutnost.
Jedním z ředitelů se stává pod GŘ Alfrédem Bruclíkem jistý Michal Hala. Přetažen z MD, kam nastoupil ještě během studií. Dostudovaný z brněnské JAMU a k tomu myslím Plzeňská práva, jak bylo tehdy zvykem. Silně aktivní člen ČSSD, loajální a velmi ambiciózní. Pověřen reorganizací ŘSD v rámci čehož vytváří pozici výkonného ředitele, kam se dosazuje.
Svědomitý. Zadané úkoly plní. Objevuje se na stavbách i při jejich přípravě. Vystupuje sebejistě a řeší osobně problémy, což by u tak vysoké pozice nikdo nečekal. Zaměstnancům ŘSD nemá problém sdělit, že poletí, jestliže problémy při výstavbě vyřešeny okamžitě nebudou. Zprostředkovává jednání, koordinuje, řeší. Provize nahoru tečou a on je za to jakožto kolečko systému štědře odměňován. Budoucnost je krásná, schylující mraky nikdo nepředpokládá. Michal Hala je ve svých 29 letech na vrcholu. Blížící se 30. narozeniny se rozhoduje slavit ve velkém pronajímá si celý areál pražské Občanské plovárny za částky řádově převyšující jeho příjem. Novináři si však všímají. Veřejnost nasraná. Hala je hozen přes palubu, jeho pozice zrušena, koncem roku 2009 odchází z ŘSD. I jeho bratr Jakub, zajišťující dodávky IT na ŘSD mizí z dohledu.
První dekáda končí a přichází zlom. Model bipolární demokratické síly není v ČR udržitelný. Češi jsou mnohem rozhádanější lidé. Problém čtyř těles. Volbami v roce 2010 končí hegemonie jedné modrooranžové strany. Objevují se noví hráči TOP09 a katastrofa v podobě fízlovského projektu jménem Věci Veřejné. Nosné téma voleb: jednoznačně boj proti korupci akcentované volebním lídrem VV – televizní hvězdou protikorupčních pořadů Radkem Johnem. Premiérem se sice stává za ODS Petr Nečas, ale je nucen přibrat nováčky TOP09 a VV. Ministra dopravy získává Vít Bárta, faktický šéf VV.
Zde by bylo vhodné popsat Víta Bártu a prostředí které ho akcelerovalo k moci, ale postačí akronym ACAB.
Vítu Bártovi se plní sen, dostává se ke kormidlu státního rezortu veřejných zakázek o objemu desítek miliard korun. Jeho plán je jasný. Toky provizí dinosaurům přehradit a ovládnout. Nic a nikdo mu nebude stát v cestě.
Největší problém VB byl fakt, že stavba dálnice je výrazně delší proces než pouhé 4 mu přidělené roky a jejich příprava je ještě mnohem delší. Z již vysoutěžených staveb již provize odtekly a smlouvy jsou uzavřeny. Je třeba veškerou probíhající výstavbu zastavit, provést urychlenou přípravu nových investičních akcí a vysoutěžit pod svým dohledem.
Do zmíněného se okamžitě pouští. Je třeba narušit personální obsazení ŘSD svými lidmi. Ale naráží na zmíněnou částečnou autonomii organizace. Takže místo vyhazování klíčových lidí zakládá nové „kontrolní“ oddělení. Do čela je jmenována Miloslava „Černá mamba“ Pošvářová. Cíl: rozkurvi co můžeš.
A Pošvářová je v kurvení dobrá. Velmi dobrá. Chyby nalézá naprosto všude, jejich nápravy nenavrhuje. Zcela běžné procesy běžně používané ve světě jsou najednou označeny jako korupce. Stavby jsou ve velkém „konzervovány“. Pošvářová je písek v soukolí stroje na výstavbu dálnic.
Do toho VB veřejně „šetří“. Vypovídá ve velkém smlouvy. Jako příklady, který byly úspěšně medializovány bylo žraní čočky na slavnostním otevírání pražského okruhu (pár dní po jeho jmenování) nebo vypínání osvětlení na dálničních přivaděčích, aby se ušetřilo (přestože ŘSD platilo pokuty za neodebrání nasmlouvaného výkonu).
Vznikají narychlo nové investiční záměry. Hlavní kůň: Modernizace D1. Na mapě plánovaných investičních akcích z roku 2009 jí nenajdete. Rozebíhá se nový stroj. Připravte dálnici k soutěži. Jakkoli. V jakékoli kvalitě. Pro kohokoliv. Hned. Třeba Číňanům (jak později veřejně navrhoval v médiích).
Zároveň pokračuje v procesu personálního ovládnutí ŘSD. Padají výpovědi. Padají trestní oznámení na ty, co se brání. Což nás přivádí opět k Michalu Halovi.
Na policii a posléze v médiích jsou otevírány kauzy typu pronájmů pozemků okolo dálnic či nového sídla generálního ředitelství ŘSD. Probíhají domovní prohlídky, zabavování PC, datových nosičů, klasika.
Upozornění: zde popřeju veřejně dostupným zdrojům šťastnou cestu. Alespoň těm nesmazaným.
Michal Hala byl svědomitý a pracovitý. Nebezpečně svědomitý. Michal Hala si část provizních toků nahoru fyzicky zaznamenával v papírové formě. A toto bylo nalezeno. A pro nového ministra dopravy s extrémně silnou vazbou na policejní kruhy, který tyto kauzy inicioval, se jednalo o dar z nebes. Všechna ta korupce, jen jeho politických protivníků. Okamžitě bylo předáno médiím a na veřejnosti se objevil pojem Halův seznam, který měsíce dominoval českým titulkům.
Namátkově:
Tvrdík chladnokrevně: Zveřejněte Halův tajný seznam. Já na něm nebudu
Halův seznam aneb vrtěti psem po česku – Michal Hašek
Dnes se tvrdí, že Halův seznam nikdy neexistoval, nicméně informace o Halově seznamu byly postupně zveřejňovány tiskovým mluvčím PČR, probíhalo jeho oficiální vyšetřování a novináři aktivně potvrzovali jeho existenci.
Zatímco média médiovala, Hala se ocitl ve vazbě. Ochranné vazbě. Peklo, které se rozpoutalo v ČSSD bylo hmatatelné, politická strana panikařila a nevěděla, jak se s takovým útokem vyrovnat a co bylo horší, Halovo uvěznění zpřetrhalo stále probíhající provizní toky, které přes něj šly. Přestože byl již přes 2 roky mimo ŘSD, byznys dělají lidé, ne firmy.
Hala se ocitl v ohrožení života, což policie dobře věděla. Vazba nebyla trvalé řešení a tak bylo rozhodnuto o odklizení Haly a bylo mu podstrčeno policií dětské porno na disketě. Vtipné bylo, že Hala nevlastnil disketovou jednotku. Ale to byl asi záměr.
Je dost pravděpodobné, že toto zachránilo Halovi život. Během svého pobytu ve vězení byl zastoupen již zmíněným bratrem, který se pokusil napravit přerušené toky. Vzhledem k pokračování mediální části příběhu se lze domnívat, že se mu to povedlo. Protože potřeba držet Halu zavřeného nakonec pominula.
Souběžně avšak nezávisle s tímto nastal pád Víta Bárty a jeho plánu na ovládnutí dopravních staveb. V krátkosti řečeno, hráči ze strany stavebních firem se rozhodli nespolupracovat a podržet původní systém. Fakticky se to odehrálo na společné schůzce ministra a šéfy jednotlivých firem, kde si Bárta řekl otevřeně a přede všemi o provizi za nové zakázky a šéf jedné gigakorporace se zvedl, prohlásil, že neví, o čem mluví a odešel. Timto fakáčem Bárta přišel o šanci během 4 let na realizaci svého plánu. Firmy by 4 roky přežily, on ne. Následně opustil pozici MD a posílal tam za sebe své šašky, ale ani ti nedosáhli lepších výsledků. Pokoušel se vymýšlet mediální hity, že nám dálnice postaví číňani, ale to bylo v době, kdy VV se vnitřně rozpadly, stranou cloumaly denně kauzy a byly k smíchu.
Postupně v návaznosti na toto skončily i aktivity Víta Bárty směrem k ŘSD, které skončilo rozvrácené, personálně prázdné a plné vnitřních předpisů kurvících výstavbu a se stále aktivní Černou mambou, která si začala budovat své království, ze kterého zkoušela fakovat i budoucí ministry dopravy, než byla smetena. Tato situaci nikdy nebyla napravena a i v roce 2024 jsou směrnice a vzory smluv ŘSD stále plné speciálně vytvořených kurvítek, protože do smluv lze přidávat, ale nikdy z nich nelze nic vyjmout.
Zbylo jen ukončit mediální část příběhu s Halovým seznamem. Tohoto bylo docíleno tak, že veřejně bylo oznámeno, že Halův seznam byl přesunut na policejní ředitelství do trezoru a budou na něm pracovat protikorupční specialisté. A to byla poslední zpráva.
A zde dne na den titulky zmizely. Prostě jeden den byly a od druhé dne už ne. Jak toho tehdy bylo přes celé spektrum mediálního prostoru dosaženo netuším a možná ani tušit nechci.
Michal Hala byl propuštěn, zástupné dětské porno bylo vysvětleno jako disketa, kterou si přinesl z kanceláře s nejasným původem.
Po letech se uzavírá i část příběhu s odškodněním za de iure nezákonné věznění ve výši 11 milionů korun. Oproti částkám, které řešil před půldruhou dekádou je to směšné nic. Ale je to zároveň vzkaz, kup si třeba baráček, a drž v něm hubu.
Samotná výstavba dálnic se již nevzpamatovala a díky současné legislativě z EU asi nevzpamatuje, i kdyby stát chtěl. Ale on stejně nechce. A tak zůstává jen jediné, přesvědčení majority, že jen stát je schopen postavit rovnou plochu.
Na závěr uvádím, že jsem nikdy nebyl státní zaměstnanec a nikdy jsem nepracoval pro ŘSD. Vše výše uvedené je samozřejmě navíc fikce a jen hlupák věří čemukoliv z internetu.